bedřiška v současnosti

Bedřiška v současnosti

BEDŘIŠKA MEZI ROKY 1997-2010

V roce 1997 došlo na základě kupní smlouvy k převodu finských domků ze společnosti OKD a.s. na Město Ostrava, Městský obvod Mariánské Hory a Hulváky, když tuto kupní smlouvu podepsala osobně starostka obvodu p. Liana Janáčková. Součástí prodeje nebyly pozemky v lokalitě. Na pozemky  byla tehdy uzavřena pouze smlouva o výpůjčce. Dle textu kupní smlouvy  na domy měla být do 1. roku od povolení vkladu  této kupní smlouvy  uzavřena na pozemky v kupní smlouvě na domy vyjmenované, smlouva o budoucí kupní smlouvě. Smlouva na pozemky byla však uzavřena až v r. 2017. Pozemky byly vykoupeny za 14,5 mil. Kč, když v r. 1998  byly tytéž pozemky dle dřívějšího vyjádření p. starostky Janáčkové nabízeny za cenu 7. miliónů Kč.

Cca do roku 1997 žili na Bedřišce převážně obyvatelé z majoritní části společnosti. Z rozhodnutí vedení radnice Mariánských Hor a Hulvák byli do lokality od r. 1997 záměrně sestěhovávání téměř výhradně velice problémové a nepřizpůsobivé skupiny obyvatel z jiných částí obvodu a to převážně z  romského etnika. V létech 2002 – 2010 byla Bedřiška spojována výhradně s negativními jevy – např. krádežemi, drogami, nepořádkem, ničením obecního majetku, s útoky na obyvatele. Ze strany některých obyvatel lokality se začaly objevovat první známky nespokojenosti se stavem Bedřišky a hledali se možné způsoby, jak situaci v této lokalitě zlepšit.

PŘELOMOVÝ ROK 2010

V březnu 2010 došlo na Bedřišce ke žhářskému útoku, který však neměl rasistický podtext, ale byl vyvolán dlouhodobými  sousedskými neshodami. Tato událost se stala dalším významným impulsem k tomu, aby se zásadní část tehdejších  obyvatel  byla ochotna podílet na změnách, které v následujících týdnech tak výrazným způsobem změnili tvář Bedřišky a život lidí v této lokalitě.

V dubnu 2010 lidé z Bedřišky založili občanské sdružení, které pomáhalo s organizací činností na Bedřišce, koordinovalo vzájemnou komunikaci mezi obyvateli a pořádalo pravidelná setkávání obyvatel, zajišťovalo  poradenskou činnost v oblasti nájemních smluv,  zadlužení a exekucí, rodinného práva  apod., realizovalo za finančního přispění samotných obyvatel volnočasové akce pro obyvatele Bedřišky,  zejména pak pro jejich  děti.

Současně obyvatelé této lokality v krátké době po útoku provedli i  generální úklid veřejných prostranství, kdy hradili z vybraných  finančních prostředků náklady na bagr a zajistili i odvoz odpadu z lokality nad rámec toho, co bylo poskytnuto ze strany obvodu (3 kontejnery) a magistrátu města Ostravy (5 kontejnerů) a co se vzhledem k objemu odpadů v lokalitě  ukázalo být zcela nedostatečné. V následujících létech pak obyvatelé v lokalitě nadále pořádek udržovali a o svoje okolí včetně veřejných prostranství se starají dodnes.

SOUŽITÍ NA BEDŘIŠCE OD ROKU 2010

Společná práce na úklidu Bedřišky odstranila ve velké míře do té doby všudypřítomnou nedůvěru mezi obyvateli lokality. Organizování  dalších společných akcí a jejich realizace za aktivní účasti podstatné části obyvatel přispělo k jejich vzájemnému pochopení a usnadnilo zásadním způsobem  komunikaci mezi tehdejšími obyvateli. Tehdejší obyvatelé si určili a  dodržovali  i další kritéria pro zachování smíru v lokalitě .

Významnější problémy a požadavky obyvatel se řešily na pravidelných setkáních obyvatel, případné drobnější spory se řešily mediací za účasti některého z členů vedení občanského sdružení a samotných účastníků  sporu. Významná část obyvatel Bedřišky spolupracovala při potírání drobné kriminality a dalších negativních jevů s městskou policií i Policií ČR. Obyvatelé přistoupili k aktivní ochraně majetku města a přestalo docházet k jeho devastaci.

Dlužící obyvatelé postupně hradili dluhy na nájemném i dluhy na odpadech, naprostá většina obyvatel i v současné době nájemné i poplatky řádně hradí. Bedřiška začala být územím, kde obyvatelé přestali být anonymním seskupením lidí  a zejména proto postupně z Bedřišky odcházely nejproblémovější skupiny jejích obyvatel.

VZNIK KOMUNITNÍHO CENTRA (otevření 23. 11. 2010)

Po žhářském útoku v roce 2010 obyvatelé na svém prvním setkání, které inicioval p. Kumar Vishwanathan, zvolili místní radu a jako jeden z významných  předpokladů zlepšení podmínek života v této lokalitě, zejména pak života zdejších dětí, zmínili možnost zřízení komunitního centra, jenž dle jejich mínění mohlo výrazným způsobem napomoci snížit kriminalitu dětí a mladistvých v této lokalitě. V této době se začalo hlasitě hovořit o bourání Bedřišky a jako první měl jít k zemi dle rozhodnutí radnice městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky bytový cihlový dům z r. 1902 na ulici Bedřišská. Místní rada a později vedení občanského sdružení, pod které svoji činnost místní rada po jeho vzniku převedla, se rozhodli požádat o svěření tohoto objektu do péče  s tím, že chtějí v tomto objektu zřídit pro obyvatele lokality komunitní centrum. Obyvatelé na návrh vedení občanského sdružení udělali vstřícný krok a svépomocí vyklidili celou budovu od nahromaděného odpadu.  

Městský obvod po dlouhém několikaměsíčním váhání a neustálém naléhání občanského sdružení souhlasil s poskytnutím části objektu pro zřízení komunitního centra, ovšem za podmínky, že nebude provozováno místním občanským sdružením ale jeho provoz bude zajišťovat organizace Bílý nosorožec o.p.s. , která v té době v lokalitě začínala provádět terénní službu. Vedení místního občanského sdružení na tuto podmínku městského obvodu přistoupilo a byly zahájeny dílčí opravy objektu. Posléze v horním patře domu byly opraveny bytové jednotky a v části přízemí bylo zřízeno komunitní centrum, které je o.p.s. Bílý nosorožec na Bedřišce provozováno dodnes. Slavnostně bylo otevřeno  dne 23.11.2010 za účasti vedení městského obvodu, Magistrátu města Ostravy, zástupců PČR, Městské policie, občanského sdružení, o.p.s. Bílý nosorožec a za přítomnosti ostatních obyvatel lokality. V počátcích se na činnosti komunitního centra podíleli i samotní obyvatelé, postupem doby však se činnost komunitního centra omezila pouze na aktivity, jenž zajišťují pracovníci provozovatele a to zejména v oblasti vzdělávání.

SOUČASNOST BEDŘIŠKY

Domy na Bedřišce,  od jejich převzetí městskou částí Mariánské Hory a Hulváky, kde již od r. 1990 vládne starostka Ing. Arch. Liana Janáčková, byly v neustálém ohrožení demolicemi. Obvod, přesto že od nájemníků vybíral nájemné, do údržby a oprav svého majetku v této lokalitě dlouhá léta vkládal pouze minimum finančních prostředků, výhradně na havarijní opravy. Tato okolnost spolu s devastací domů ze strany některých nepřizpůsobivých obyvatel, za tichého přihlížení odpovědných pracovníků městského obvodu přispěla k tomu, že domů na Bedřišce za vlády současného vedení několik ubylo. Stav domů však i přes nečinnost obvodu nechátral zřejmě tak rychle, jak vedení městského obvodu doufalo, neboť převážná část obyvatel „své“ finské domky udržovala svépomocí a na své vlastní náklady, mnohdy i proti vůli odpovědných pracovníků úřadu. Jak jinak si lze vysvětlit nesouhlasná stanoviska k žádostem obyvatel na povolení rozsáhlejších oprav – např. na výměnu oken, zateplení, výměnu topení apod., přičemž tyto opravy nakonec i přes nesouhlas správce majetku někteří obyvatelé provedli rovněž svépomocí a na vlastní náklady. Posléze, pod nátlakem obyvatel i dalších objektivních okolností (stav domů hodnotili hasiči, byly prováděny revize apod.) městská část v posledních cca 3 – 5 létech začala finské domky přeci jen opravovat. Zaplatila nové střechy, postavila nové komíny, vyměnila podlahy, provedla někde nové rozvody elektřiny, někde vybudovala nové koupelny apod. 

O to nepochopitelnější pak je současné rozhodnutí vedení městské části vystěhovat stávající obyvatele, kdy obvod nebude těmto lidem přidělovat obecní byty  a finské domky chce zbourat.  Rozhodnutí o demolici, alespoň podle současných informací, není podloženo  ani odborným posudkem o  stavu domů, tyto neohrožují život a zdraví obyvatel v nich žijících a není zde definován ani veřejný zájem, který by opravňoval  městský obvod k podobnému kroku. Jediným argumentem pro tento krok je překročená životnost domů. Ale copak není překročena životnost jiných staveb v obvodu a přesto se nákladně opravují. Chová se vedení obvodu jako správný hospodář? To stěží – spíše se nabízí  závěr, že vedení obvodu hrubě porušuje své povinnosti při správě cizího majetku .

Dle územního plánu je tato oblast určena pro výstavbu obdobného typu bydlení – tj. bydlení v rodinných domcích z lehkých materiálu s ohledem na stav podloží v této lokalitě.  Rozhodnutí o vystěhování obyvatel a následné bourání domků přichází  navíc v situaci, kdy městská část nemá připraven žádný smysluplný projekt  na revitalizaci této lokality a jak sama starostka přiznává, teprve po vymístění obyvatel a provedené demolici se bude hledat  řešení pro tuto  oblast. V této chvíli tedy není vůbec jasné, zda výstavbu bude realizovat obec nebo soukromý developer, případně zda výstavba bude realizována vůbec. Není také vyloučeno, dokonce je to víc než pravděpodobné,  že prostor se vyčistí  od obyvatel i staveb na náklady obce a  pozemky budou za mnohem vyšší cenu prodány  soukromému investorovi.

V této souvislosti nelze nevzpomenout na jiné lokality v obvodu Mariánské Hory a Hulváky, které v minulosti postihla podobná rozhodnutí vedení obvodu. Viz domy na ulici Šimáčkově, kde byly obyvatelé vystěhováni s tím, že se do domů vrátí po jejich revitalizaci či po výstavbě nových  domů v této  oblasti –  domy byly zbourány a  dodnes  tam nic nového nestojí. Dalším příkladem jsou 2 vchody na Knüpferově ulici, kde byli obyvatelé rovněž vystěhování s příslibem návratu po revitalizaci či přestavbě bytů v těchto  vchodech a dnes vedení obvodu uvažuje o jejich prodeji či přestavbě na byty pro sociální bydlení a veřejný příslib návratu původních obyvatel byl v uplynulých týdnech zrušen. I zde dochází k dalším škodám ať už na ušlém nájemném či majetku, který není ze strany městského obvodu řádně zabezpečen . Také toto konání není příkladem, jak se má chovat správce majetku města .

Dalším nedávným výrazně  negativním příkladem  nakládání s majetkem města ze strany městského obvodu  Mariánské Hory a Hulváky  je prodej domů na tzv. Červeném kříži v samém centru obvodu. Dle argumentů odpovědných zástupců  ÚMObu zde mělo vzniknout ve velice krátké době studentské městečko. Podle informací nových majitelů již v původním projektu, který byl městskému obvodu předložen  před schvalováním prodeje, studentské bydlení mělo vzniknout pouze v domech na ulici Hany Kvapilové, ostatní domy mají po provedené rekonstrukci sloužit klasickému bydlení za cenu základního nájemného ve výši cca  145,00 Kč /m2 (5800,-Kč za cca 40 mm), přičemž i část  nákladů na rekonstrukce  (např. za výměnu oken) mají být převedeny na nové nájemníky. 

Nelze také zapomenout v této souvislosti zmínit  případ domu na ulici Báarová, který měl být původně opraven pro potřeby sociálně potřebných osob  a dnes v něm bydlí část vedení obvodu, jejích známých  a příbuzných těchto známých, přičemž je zjevné, že jejich sociální situace je více než  dobrá.

Z těchto několika příkladů nakládání z majetkem města  ve spojení s dalšími  kroky  současného vedení obvodu, jako je rušení základních škol,  knihoven, demolice koupaliště, zamýšlený prodej pozemků U válcoven pro parkování kamionů, prodej objektu bývalé základní školy Matrosovova  a mnoha dalších je zřejmé, že v rozhodnutích současného vedení obvodu nejde o zájmy obyvatel obvodu, zejména jeho části Hulváky. Je zjevné, že  tato krátkozraká rozhodnutí vedou k vylidňování obvodu, které chce p. starostka dle svého prohlášení zastavit tím, že vystěhuje z Bedřišky  stávající obyvatele a to, jak prohlásil v TV Polar místostarosta Patrik Hujdus mimo obvod , kdy budou jednat se soukromými vlastníky a z Bedřišky udělá místo pro rezidenční bydlení „funkčních  mladých rodin“. V kontextu s výše zmiňovanými kroky současného vedení radnice je tento záměr velice nedůvěryhodný.  Ve hře je i plán města  s názvem „Lesopark Benátky“, ve kterém je lokalita Bedřiška rovněž zmiňována a to jako plánovaná oblast pro bydlení, přičemž ani z tohoto záměru není jasné, kdo zde bude stavět a pro kterou skupinu lidí budou stavby určeny.

Je zřejmé, že Bedřiška musí projít změnami, ovšem nelze se smířit s tím, že současní obyvatelé, z nichž někteří zde bydlí od prvopočátku – tedy od 50-tých let 20. století a lokalitu svým dosavadním úsilím proměnili z vyloučené lokality v příjemné místo k bydlení, nebudou z rozhodnutí vedení městského obvodu již součástí proměn, které  Bedřišku nepochybně čekají. Podobné arogantní  a nepochybně i nehumánní jednání současného vedení radnice patří do dob minulých a v moderní společnosti by již nemělo být tolerováno.

Neustále se mluví o inkluzi, integraci, vytvářejí se strategické plány k tomu, jak dosáhnout v této oblasti nějakých alespoň drobných trvalejších výsledků, každý rok se k dosažení tohoto cíle vyčleňují značné finanční prostředky ze státního rozpočtu i rozpočtů měst a obcí. Bedřiška je  výjimečným   příkladem toho,  jak  toho cíle  lze dosáhnout jen snahou  a ochotou  obyvatel  změnit něco k lepšímu a to mnohdy navzdory těm, kteří by měli být svým obyvatelům v této věci nápomocní. Je smutným faktem, že městská část Mariánské Hory a Hulváky tento pokrok přehlíží a Bedřišku a její obyvatele  neustále vedení obvodu dehonestuje.  Mnohem smutnější však je, že tomu dlouholetému úsilí lidí o zlepšení podmínek na Bedřišce v ničem nepomohla a dnes se pokouší  bořit  to, co vybudovali jiní. Ovšem bourání a prodej zanedbaného majetku města, jehož degradaci vedení obvodu samo svou nečinností způsobilo, jsou dvě věci, které současné vedení obvodu umí využít ze všech svých pravomocí téměř dokonale.  

Právě proto jsou obyvatelé této lokality, jako ostatně již několikrát v minulosti, odhodláni svůj domov, z nějž mají být nuceně vystěhováni,  bránit všemi zákonnými a dostupnými prostředky. Drobnou  naději  pro ně znamená  vyjádření současného primátora  Ostravy  Ing. Tomáše Macury, že  Magistrát jako vlastník majetku podporuje zachovat bydlení stávajících obyvatel  Bedřišky s tím, že by toto bylo podpořeno rekonstrukcí a modernizací stávajících domků nebo výstavbou nových objektů.